Jak to všechno začalo....

    Když byl mému synovi 1 rok, viděl v televizi pohádku o mašince Tomášovi. V ten okamžik bylo rozhodnuto o jeho budoucím povolání (strojvedoucí) a o tom, že nás železnice bude ještě nějakou dobu provázet. Pro mne, jako člověka, který do té doby jel vlakem s četností 1 jízda za 5 let (když nebylo vyhnutí), to bylo i celkem překvapivé.

    K vánocům v jeho dvou letech dostal své první kolejiště s mašinkou Tomášem (všechny etapy vývoje si můžete prohlédnout ve fotogalerii). A od té doby jsme po celém světě (nejvíce z Japonska) začali schánět doplňky a příslušenství a naše kolejiště se pomalu rozrůstalo.  

    Po nějaké době jsme kolejiště elektrifikovali, přidali jeho kompletní osvětlení, semafory a zastavěli i osvětlení do lokomotiv a vagonů. Co jsem měl možnost vidět na youtube, tak jsme asi jediní na světě s takto pokročilou elektrifikací. Zejména vestavěné osvětlení vagonů pravděpodobně nikdo jiný na světě nemá. Problém nastal s potřebnými součástkami, kdy například mikrožárovky 1,2V, jsme sehnali v Polsku (u nás takový výrobek neexistuje) a vzhledem k tomu, že v kolejích není napájení, museli jsme sehnat i mikroakumulátory do vagonů a zajistit jejich nabíjení (akumulátory jsou vestavěné napevno a nabíjí se konektorem na spodku vagonu). Lokomotivy nám dnes pohání LiFe akumulátory, z důvodu jejich vyššího napětí (1,7V po nabití) a tím se nám i zlepšily jízdní výkony lokomotiv.

    Jako další etapa bylo postupné vytváření krajiny. Nejprve jsme všechny původně modré koleje nastříkali zelenočernou barvou a vysypali štěrkem. Po mnoha experimentech se nám osvědčila nejvíce barva Revell, ředěná nitroředidlem C6000. Ostatní kombinace barev a ředidel, měly tu nevýhodu, že měly sklony k oprýskávání. Krajinu nemáme dodnes hotovou a stále na ní pracujeme. Také jsme přestříkali i ostatní doplňky, jejichž originální barva nám nevyhovovala (kdo kdy viděl červený most?).

    V další etapě máme v plánu do výhybek přidat elektromagnetické ovládání a vše dát na centralizovaný panel. Dnes je synovi 8,5 roku a stále z mašinek nevyrostl, ba právě naopak. Takže nás čeká ještě spousty práce a doufám, že jednou celé kolejiště uděláme jako pevné na klasický panel. Další etapa přijde na řadu přes zimu 2011/12, takže doufám, že zde budu moci co nejdříve ukázat nové fotografie a videa.